Slovo úvodem

30. 07. 2011 | † 02. 09. 2011 | kód autora: Pgm

Právě jste se dostali (náhodně nebo cíleně) na blog jedné malé, neposloušné fenečky, která se vám tímto představuje:

Ahoj, já jsem Elis. Jsem fenka Německého ovčáka a jsem moc ráda, že si můžu někde zaznamenávat svoje zážitky. Sice toto nepíšu já, protože já neumím lidskou řeč, ale za mě píše moje milovaná panička. Veronika, neboli Verča je první člověk, kterého jsem ve svém životě uviděla, vlastně jsem jí znala dříve, než jsem jí uviděla. Jak můj příběh začal, to vám řekne už Verča vlastními slovy, protože já si to přesně nepamatuji.

Elis se narodila 11. 12. 2010 někdy okolo půlnoci fence Německého Ovčáka, Cindrelle. Ovšem poprvé jsem jí uviděla až následující den. V chumlu se tlačilo deset malých krtků, někteří byli světlí, jako Elis a někteří tmavší, skoro až černí. Všechny jsem si hned musela pohladit i přez protesty jejich maminky. Zanedouho ty malí tvorové začali vidět, chodit a také mlsat mlíčko a tvaroh. Oblíbila jsem si od začátku největšího tlusťoška, pejska kterému jsem říkala Medvídek. Naučila jsem ho pomalu jíst z misky, ale věnovala jsem se všem, jen tohohle lumpa jsem měla nejraději. Ovšem potom, vco uplynulo několik až moc krátkých týdnů mi Medvídka odvezli a tak jsem se dívala, jak pomalu mi mizejí ti lumpíci z obzoru, jak se dostávají k cizím lidem, někdy až neuvěřitelně daleko od jejich rodiště. Nakonec zbyl jeden pejsek, kterému jsme říkali Dinda (přezdívka jeho otce Mr. Beana III) a také dvě fenečky, Elis a Kousavka. Nakonec po dlouhém přemlouvání mamky se mi podařilo získat souhlas pro to, abych si mohla jednu z feneček nechat. Vybrala jsem si Elis, která byla další mou oblíbenkyní. A tak se brzy Elis vezla domů. Konečně jsem měla svého milovaného vytouženého pejska.

Elis se doma nastěhovala do mého pokoje, ale když trochu povyrostla, musela se odstěhovat do koupelny, kde měla své mističky, které stále schovávala a také místečko, kde spinkala (které také moc ráda přenášela). Na jaře ovšem Elis přešla na bydlení na zahradě, kde se jí také docela zalíbilo, i přez to, že tam musela bydlet z několika dalšími zvířátky, jako je fenka Amerického Kokršpaněla Ryta a kočky Strašpytlík, Micka a Marťan. Moc jí od začátku nikdo neměl rád a Elis nechápala, proč nemůže utíkat za Strašpytlík nebo jí zahánět do kouta a proč jí v takových případech Strašidlo drápne po čumáku, proč na ní Marťan syčí a nebo proč se před ní Micka schovává a proč si s ní Ryta nechce hrát. Nakonec, ale pochopila, jak to tam chodí a začala se učit od Ryty i ostatních různé lumnpárny, jako kde najde místečko, kudy se protáhne ven ze zahrady nebo jak se proplížit do domu, nebo jak si udělat z pytle s odpadky skvělý pelíšek. A tak byla Elis moc překvapená, když někdy dostala některou z krabic mléka, které vytáhla z odpadků po čumáku a nějakou dobu nechápala, proč jsou k ní lidé tak nezpravedlní a proč jí nic nedovolí, ale nakonec si i na tohle zvykla. Elis je prostě velice přezpůsobivý tvor.

Elis konečně u nás doma

Alice (2)

Alice (3)

Alice (4)

Alice (5)


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.